Evropská výstava Tulln 1999 - kerry blue teriéři

Evropská výstava konající se tento rok v nedalekém rakouském Tullnu byla v několika článcích uveřejněných v našem kynologickém tisku označena jako milá výstava s domácí atmosférou. Taková jistě byla, ale já osobně bych očekávala pro výstavu takového formátu trochu vyšší úroveň. Co mě velice zklamalo, byla velikost a umístění kruhu pro kerry blue teriéry. Asi máme jako plemeno letos nějakou smůlu, protože to nebylo poprvé, ale ani ne naposledy, tedy mluvím o našich českých výstavách. Na MVP v Českých Budějovicích byl kruh pro naše plemeno dokonce tak malý, že rozhodčí při posuzování početnějších erdelteriérů byl nucen vystavující ve třídě požádat, aby poodstoupili za výstavní kruh, aby vůbec mohl jednotlivé psy posoudit v pohybu a i tak to bylo těžké. Ostuda o to větší, že se jednalo o zahraničního rozhodčího. Situace v Tullnu sice nebyla tak hrozná, ovšem při početnější třídě už mnoho prostoru nezbývalo. Ovšem katastrofální situace byla pro diváky a v Tullnu jich nebylo málo. Kruh, který byl obdélníkového tvaru, měl jednu z delších stran společnou s vedlejším kruhem a druhou téměř celou zastavěnou zadní části prodejních ploch, tedy pro diváky zbývaly pouze dvě kratší strany kruhu, obě ovšem zcela zastavěné stolky pro úpravu psů a klecemi, což ale nelze klást za vinu neukázněným vystavovatelům, jelikož oni sami neměli žádný volný prostor, zázemí v blízkosti výstavního kruhu. To bylo totiž obsazené prodejními stánky, jak jinak. Mě se podařilo doslova napasovat do výhodného místa, mohu Vám tedy podat informace o tom, jaké to v Tullnu bylo. Rakušáci se plácli přes kapsu a pozvali anglického rozhodčího, na což jsme se velice těšili. Sice na několika místech vznikaly spekulace o jeho neobjektivitě a bohužel konečně výsledky by tomu i mohly nasvědčovat, ale tím se zabývat nebudu. O rozhodčím Vincentu Mitchellovi se mi podařilo pouze zjistit, že je snad profesionální handler a kerry blue teriéry nikdy nechoval. V souvislosti s rozhodčím se nemohu nezmínit o jedné zvláštnosti jeho posuzování. Několik psů odešlo z výstavního kruhu se sníženou známkou kvůli agresivnímu chování. Ano, skutečně se to stalo a kdyby mezi dotčenými nebylo pár psů, které jsem měla možnost i osobně poznat a jedná se počtem výstav, ale i získanými oceněními, téměř o profesionály, řekla bych správně, kerry nesmí být k lidem agresivní. Ale tak, jak jsem to měla možnost vidět, pan rozhodčí si zmíněné incidenty částečně způsoboval sám svým nepříliš citlivým přístupem a zvláště pak prudkými reakcemi na prvotní psí varování. Souhlasím s tím, že známky byly zadány v takových případech po právu, ale vzpomněla jsem si třeba na paní Doru Geblerovou, jak klidně a vyrovnaně, tj. profesionálně přistupuje k předváděným psům. Je ovšem pravda, že v našich zeměpisných šířkách jsme zvyklí na ledacos, nemusí tomu tak být v Anglii. I tak jsem z toho měla pocit, že psi cítili něco, co nám člověčím bytostem zůstane provždy utajeno a proto jindy klidní psi takovým způsobem reagovali.

Přejděme tedy k samotnému posuzování. Třída mladých psů byla velmi slabá, představili se tři psi, ruský pes anglického chovu Kamaghan, překvapivě obrovský a neustále chodící mimochodem, dále ještě nehotový psík jinak vynikajícího holandského chovu van Daelenbroek a nijak krásný dánský Honour Bright Straight Arrow, kterému byl nakonec po dlouhém váhaní přisouzen titul Evropský vítěz mladých, ale opravdu zadarmo, bohužel. Intermediální (přechod mezi mladými a dospělými) třída byla už o něco lepší, i když stále nijak ohromující. Ze dvou předvedených psů vítězství a titul CACA získal kupodivu ruský Life Eicheneck Akmena Krantas. Z Ruska, kde je popularita kerry blue teriérů ohromná, se zúčastnila v podstatě pouze jedna chovatelská stanice + zmiňovaný importovaný pes z mladých. Rozhodčí, přestože Angličan, úspěšně zavíral u nadstandardní výšky, wooling (příliš husté a vlnité podobné pudlům) a černé srsti oči, což pro mě bylo velkým překvapením. Jistě by stálo za to vidět zde i jiné ruské linie, tato bohužel nebyla pro plemeno příliš typická. Třída otevřená psů už byla mnohem lepší. Zvítězil Balboa Bonaventura, velice kompaktní pes, skvěle upravený a předvedený, pohyb by mohl být trochu prostornější, respektive v této třídě byli psi s lepším pohybem. Druhý se umístil typický Louisburgh Rainbow´s End a třetí byl náš Olido v. Landsberg manželů Rundtových z Kroměříže. Ve třídě šampionů nastoupilo osm psů, vyhrál zaslouženě italský pes Beclau Barry, druhý byl holandský pes z anglického chovu Woodsown Shenannaken. Třída mladých fen nebyla opět nijak výrazná, ze tří fen celkem zaslouženě zvítězila holandská She´s Lovely van Daelenbroek. Intermediální třída byla zastoupena pouze dvěma fenami, zvítězila pěkná kompaktní italská Balboa That´s Amore. Ve třídě otevřené nastoupilo celkem šest fen. Vítězství získala zaslouženě Louisburgh Pirate Queen, druhá se stala fenka ze slovenského chovu paní Cigánikové Bhelliom Ambra a třetí také pěkná italská Beclau Babette. Třída šampionů fen byla nejpočetnější a nejzajímavější. představilo se celkem dvanáct fen,. Udělalo mi radost, že pan rozhodčí do užšího výběru vybral všechny mnou tipované feny, vítězství nakonec získala fena z anglického chovu (v majetku opět ch. st. Balboa) Kencot Sapphire Suprise, druhá italská Beclau Butterfly, třetí má favoritka holandská Wild Woman v. Daelenbroek a čtvrtá fena z německého chovu Pretty Woman wom Rheinhorst. Evropským vítězem psů se stal Balboa Bonaventura, vítěz intermediální třídy, res. CACIB získal italský Beclau Barry. Evropskou vítězkou, ale i BOB se stala italská Balboa That´s Amore a res. CACIB získala opět italská Kencot Sapphire Surprise.

Nejvýraznějšího úspěchu tak dosáhla italská chovatelská stanice Balboa, výrazně se ovšem prosadila také italská Beclau, nezajímavá nebyla ani holandská van Daelenbroek. Psi od Balboa jsou velmi kompaktní s pěknými krky, ale hlavy by mohly být delší a pohyb prostornější. Beclau byla příjemným překvapením, velmi pěkné typy s výbornou krční linií, na van Daelenbroek mě zaujaly velmi dobře nasazené pruty a typické hlavy. Ale tentokrát musím konstatovat, že zde chyběla výrazná psí osobnost, která uchvátí na první pohled. K tomu je samozřejmě zapotřebí i odpovídající střih. V Tullnu bylo vidět mnoho typů střihu, nejvíce na mě zapůsobila Balboa, která tradičně měla psy upravené a předvedené na špičkové úrovni. Ruští psi jednak svou velikostí a také mohutnějším i když technicky dokonalým střihem působili trochu těžkopádně. Beclau měli velice dobře vypracovanou krční linii, dojem velmi kazil příliš silný prut. Van Daelenbroek byli až příliš strozí, jejich psi by mohli vypadat efektněji. U kerry blue teriérů je velmi těžké zvolit správný střih. Úprava v jednotlivých zemích se velice odlišuje a nedá se říci, že jedna je lepší a druhá horší. Ovšem pro rozhodčího to znamená velmi hlubokou znalost plemene, protože vůbec není jednoduché poznat, co se pod tou kterou úpravou skutečně skrývá a srovnávání psů v různých typech úpravy je věc ještě náročnější, opravdu dobrý rozhodčí nesmí podlehnout svému vkusu, což vyžaduje určitou zkušenost a jistě znalost trendů když ne světového, tak alespoň evropského chovu.

Jaroslava Poulová